Akvaristické fórum

Zdravím vespolek, trochu se vám do té debaty vnořím, chcete-li mít zdravé corry zapomeňte na veškerou chemii včetně cočka a aktivních substrátů. Ian Fuller(mimochodem po něm byl pojmenován poslední popsaný 170 druh)za to když někdo chová corry a něčem jiném než křemičitém písku s hrubostí do 1,2mm vyhazuje lidi z Planetcorydoras.Ale má to své opodstatnění, corry totiž tento písek prosévají přes žábry a tím se zbavují parazitů. Dokáží se zavrtat až do 3/4 těla. Proto máte ty infekce. Takže zapomeňte na japansoily a jiné nesmysly a pokud chcete mit opravdu zdravé coryy tak jedině jemný písek a hlavně křemičitý, takže slova pana Blehera si vezměte k srdci. Jinak chovám corry už 46 let a momentálně mám 58 druhů. Včetně napoensise, nanuse, eleganse a nově i bilineatuse. Pokud budete potřebovat cokoli vědět, prejte se.

rudolf napsal: ... Nicméně máte-li třítýdenní mláďata, můžete se dobrat určení docela snadno. Ve věku kolem jednoho měsíce se totiž mláďata všech čtyř druhů liší poměrně jasně svou kresbou. Ideální by bylo dát sem fotku... Charakteristické znaky jsou zhruba tyto: C. napoensis: tmavý pruh přes oko, tmavý podélný pruh táhnoucí se od zadního okraje skřelí středem těla až do ocasní ploutve; C. bilineatus: nemá zřetelný pruh přes oko, podélný pruh ve středu těla končí před ocasním násadcem, za ním následuje na ocasním násadci okrouhlá tmavá skvrna zasahující až do ocasní ploutve; C. nanus: tmavý pruh přes oko, ve střední linii těla není nepřerušovaný pruh, ale řada proužků směrem k ocasu stále se zkracujících a získávajících tvar skvrnek; C. elegans (ten to ale zřejmě opravdu není): podobné znaky jako u C. nanus, ale kresba ve střední linii těla je méně zřetelná.
Jaroslav Hofmann

Dobrý den všem, ráda bych se v návaznosti na debatu asi z roku 2016 o tom, jestli je corydoras nanus opravdu nanus nebo něco jiného zeptala... co jsou tihle zač. Jsou jim přesně 3 týdny od vykulení, mohu fotit postupně. Největším už se tvoří pruh na boku, menší jsou tečkovaní.

Kupovala jsem je jako nanus, prý F1 z importu nebo odchytu, to si předchozí majitel není jistý, tak jsem čekala, co děti, jestli se to pozná. Děkuji

http://rybicky.net/forum/368?kolik=4999#reakce529921


takhle by to mohlo jít :-)

Tohle by tedy měl být příspěvek s C.Napoensis vs C.Nanus

...a rovnou jsem přihodil odkaz nahoru do rámečku

Ono se to skrývá přímo v tomhle vlákně, s datem 2. 10. 2013 ;-) Neumím odkázat přímo na ten příspěvek, ale podle data se k tomu dá doklikat. Tehdy jsem sem ten článek, který původně vyšel už v Akváriu teráriu 12/2002, zkopíroval, protože to je pořád dokola :smich: Následně jsme pak v říjnu a listopadu 2013 (a pak ještě po několika měsících, když mláďata vyrostla)v tomhle vlákně diskutovali určení C. napoensis vs. C. nanus s Urtmanem, který je v té době odchovával.
Na AQUATABu tyhle staré věci nejsou, v článku Pancéřníčci 3 (http://www.aquatab.net/clanky/pancernicci-3/) je to tam jenom velmi stručně shrnuté s konstatováním, že C. nanus se u nás zřejmě vůbec nechová. Zajímavé tam jsou dvě fotky, C. napoensis s ověřeným původem a C. nanus s ověřeným původem.
Dále taky v tomhle vlákně 6. 10. 2014 je výčet druhů a forem, které patří do druhové skupiny "elegans" a mohou teoreticky připadat v úvahu.
Jaroslav Hofmann

na planetcatfish je nanus s takovou jednolitou kresbou , kdežto napoensis je tečkovaný
tak by to mohla být i pravda :-)

napoensis http://www.planetcatfish.com/common/image.php?species=corydoras_napoensis&image_id=2010
nanus http://www.planetcatfish.com/common/image.php?species=corydoras_nanus&image_id=11426

Presne se to da urcit kdyz jsou stari cca mesic.Ted uz jsou velci. Mi se ty moje podarilo rozmnozit a muzu s jistotou rict, ze mam C.napoensis. Trochu jsem se pidil a zjistil, ze C.nanus se temer vubec nedovazi a je prakticky nesehnatelny.

Do diskuse ze 17.5. jsem původně nechtěl vůbec zasahovat, protože když se tady dokola zbytečně diskutují věci, které jsou doslova o kousek níž velmi podrobně vysvětleny, připadá mi to jako nesmyslná ztráta času. Ale když vidím, že to je už zase živé, tak tedy ještě jednou pro kofejna, Designera, cezarmilana, Aforteho i pro vás: Na kofejnových fotografiích je s větší pravděpodobností buď Corydoras napoensis, nebo Corydoras bilineatus, s menší pravděpodobností Corydoras nanus. Bez znalosti buď lokality původu, nebo kresby potěru není přesné druhové určení těchto ryb možné. Stále ještě na této první stránce tohoto vlákna je dialog s Pepinem35 a v něm odkaz na dlouhodobou diskusi s Urtmanem, která začala vloni začátkem října, skončila letos v únoru a najdete ji i s velmi zajímavými fotkami na druhé a třetí straně tohoto vlákna. Podrobněji se to už vysvětlit nedá.
Jaroslav Hofmann

No, ono fotit další dospělce k cíli nepovede. Tohle jsou s největší pravděpodobností C. napoensis nebo C. bilineatus, třetí s odstupem za nimi je C. nanus. A ty podle vzhledu dospělců s jistotou rozlišit nelze. Ale když je odchováváte, poznáte to podle mláďat - popis jejich kresby viz níže, jak vypadá potěr pravděpodobných C. bilineatus v týdenních intervalech je výborně zdokumentováno na fotkách. Já sem snad časem dám taky ten obrázek typické kresby potěru C. napoensis, až ho konečně nechám naskenovat ;-)

Moc rád bych vám udělal radost, protože cítím, že jste se z jakéhosi důvodu upnul na toho nanuse, ale nemůžu. Nesouhlas. Přerušovaný pruh ve středu těla vidím, tmavý pruh spíš k oku než přes oko vidím taky (možná, že opravdu jde dál přes oko k rypci, ale na fotce to zřetelné není), ale co nevidím, je jakákoli kresba v hřbetní nebo ocasní ploutvi. Začínám mít pocit, že jsou oproti "tabulkám" trochu zpoždění ve vývinu a že to je bilineatus nebo napoensis. Oba dva tyhle druhy nemají v jednom měsíci žádnou kresbu v hřbetní ploutvi, nanus tam má dva pruhy (v měsíci, ve dvou měsících už tři). Vzhledem k tomu pomalejšímu vývoji, který se mi zdá docela aktuální a reálný, je vyfoťte tak za dva týdny až za měsíc, prostě ve chvíli, kdy budou vypadat už jinak než na této fotce, tj. když se jim na těle objeví minimálně dva podélné pruhy. U toho druhého výtěru jsme se bavili, že ideální věk na první fotku je týden, ale to se asi nepovedlo. V 2. týdnu věku předpokládám, že už mají diferencované ploutve? (V jednom týdnu mají ještě hřbetní, ocasní a řitní spojené.)

Zdravím. Před časem jsme debatovali o určení pancéřníčka. Radil jste mi rozlišovací znaky, nejlépe patrných u potěru. Pro jistotu je připomenu i pro ostatní:
Charakteristické znaky jsou zhruba tyto: C. napoensis: tmavý pruh přes oko, tmavý podélný pruh táhnoucí se od zadního okraje skřelí středem těla až do ocasní ploutve; C. bilineatus: nemá zřetelný pruh přes oko, podélný pruh ve středu těla končí před ocasním násadcem, za ním následuje na ocasním násadci okrouhlá tmavá skvrna zasahující až do ocasní ploutve; C. nanus: tmavý pruh přes oko, ve střední linii těla není nepřerušovaný pruh, ale řada proužků směrem k ocasu stále se zkracujících a získávajících tvar skvrnek; C. elegans (ten to ale zřejmě opravdu není): podobné znaky jako u C. nanus, ale kresba ve střední linii těla je méně zřetelná.
Poctivě jsem je měsíc každý týden fotil. První fotka by měla být věk 3 týdny a další vždy s týdenním odstupem. Podle řečených znaků ale rozumnější nejsem. Prosím tedy o pomoc s identifikací. Děkuji

Píšu, že rozdíly mezi druhy nebyly vymezeny při jejich vědeckém popisu. (Ona to není 100% pravda, protože Knaack se v popisu C. bilineatus, který byl v r. 2002 chronologicky poslední, pokusil nějaké rozdíly vymezit, jenže jsou jednak poněkud obskurní, jednak nějak vymezují C. bilineatus vůči všem ostatním, ale už ne třeba C. napoensis vůči C. nanus. Týkají se počtu kostěných destiček na bocích v horní a dolní řadě a počtu nepárových kostěných destiček před tukovou ploutví. Potíž je v tom, že u každého druhu pocházejí známé údaje od různého (a nevelkého) počtu jedinců a že existuje variabilita - u řady druhů corydorasů je známo, že zrovna v těchto znacích se o jeden dva štítky počty u různých jedinců liší. Vzniká tak otázka, pokud někdo prohlédl třeba 10 jedinců, jak by to vypadalo u jedenáctého.) A píšu, že na základě akvaristické praxe existují určité zaznamenané rozdíly, s kterými je třeba zacházet jednak opatrně a jednak v souvislostech. Takovým znakem je třeba to, že pro C. napoensis je typická (převládající, častější...) skvrna v hřbetní ploutvi (i když existují i jedinci s čárkovanou kresbou), zatímco pro C. nanus je typická čárkovaná kresba (i když existují jedinci se skvrnou). Pro C. bilineatus je typická kresba na bocích tvořená dvěma stejně širokými zlatými proužky rovnoběžně probíhajícími prakticky po celé délce těla (i když existují jedinci, kteří mají za hlavou skvrnky a rovnoběžné pruhy začínají kousek dál) atd. K tomu přistupuje otázka, odkud se ryby vozí pravidelně, odkud vzácně, odkud vůbec, což se v čase mění, co platilo před deseti, patnácti lety, nemusí platit dnes.
Právě proto, že u C. napoensis existují kromě většinových ryb se skvrnou v hřbetní ploutvi taky jedinci s čárkovanou kresbou a že u C. nanus existují kromě většinových ryb s čárkovanou kresbou taky jedinci se skvrnou, nedá se použít kresba v hřbetní ploutvi jako univerzální rozlišovací znak obou druhů - vždycky se musí hodnotit v kombinaci s dalšími údaji. Už si trochu rozumíme?
Kresba mláďat je z hlediska rozdílů nejvýraznější kolem čtyř týdnů věku, řekněme věk čtyři až pět týdnů. Pak už začínají rozdíly pomalu mizet a kolem dvou měsíců už si jsou všechny druhy podobné.

Ach jo...
Problém je, že jednoznačné rozlišovací znaky mezi druhy Corydoras nanus, Corydoras napoensis, Corydoras elegans a Corydoras bilineatus nebyly při jejich vědeckých popisech stanoveny
Píšete, že rozdíly nebyly u dospělců stanoveny a vzápětí, že nanus nemá černý flek na hřbetní ploutvi, což mi (teď už) připadá jako docela jasný rozlišovací znak. Nemyslím to zle.
V jakém věku mám tedy nafotit ten potěr, ať vím, co opravdu doma mám? Ten měsíc??

Ach jo...
S černou hřbetní ploutví je to, že skvrna v hřbetní ploutvi je typická pro C. napoensis, nikoli C. nanus (byť existují i opačné případy, viz článek níže). V tom má vlacek naprostou pravdu, stejně jako v tom, že ze Surinamu se v posledních letech ryby vozí minimálně, takže byl-li by to C. nanus, muselo by jít s velkou pravděpodobností o ryby množené v akváriích už nějakých minimálně 10–15 let. Zveřejnění nějaké fotky pod nějakým jménem někde na internetu opravdu nemůžete brát za bernou minci...

Pro vlacek, ivaha a další:
Lidé, čtěte :-D
No jo, když ono to letí... O problematice určování pancéřníčků z druhové skupiny elegans jsem publikoval podrobný článek v Akváriu teráriu 12/2002. Když jsem se na něj teď podíval, tak na něm není třeba měnit vůbec nic, jen by se do seznamu literatury daly připsat další novější citace. Vkládám ho sem celý, ale bohužel bez fotek, protože tehdy to vše byly diapozitivy, které nemám přeskenované.
Jaroslav Hofmann

Pancéřníčci ze skupiny „elegans“
Joachim Knaack (2002) popsal nový druh pancéřníčka – Corydoras bilineatus. Obecně to není nic ojedinělého, ale konkrétně tento popis dále relativizuje pojmenování, pod nímž v akváriích chováme a rozmnožujeme pancéřníčky ze skupiny „elegans“ označované nejčastěji jako Corydoras nanus nebo Corydoras napoensis, ale také Corydoras undulatus, Corydoras elegans či dokonce Corydoras latus, který zřejmě vůbec do skupiny „elegans“ nepatří (viz níže). Proč?
Corydoras bilineatus, pancéřníček dvoupásý, pochází z Bolívie, ze systému horního toku Rio Mamoré. Je to „krátkorypý“ druh o celkové délce 4,3–6,3 cm, tvarem těla, zbarvením a kresbou zřetelně patřící do skupiny „elegans“. Jeho základním charakteristickým znakem jsou dva zářivě světlé podélné pruhy na bocích, vzniklé spojením světlých teček, které začínají za skřelemi a zasahují až na bázi ocasní ploutve. Typický je sexuální dimorfismus jak ve velikosti (samice jsou delší a zavalitější), tak právě ve zbarvení – samice méně nápadné, celkově světlejší až našedlé, s méně kontrastní kresbou. Pro obě pohlaví je typická zlatě lesklá klínovitá skvrna v týle před hřbetní ploutví. Kresba v hřbetní ploutvi je u tohoto druhu velmi variabilní – někteří jedinci (obou pohlaví) mají v hřbetní ploutvi černou skvrnu, jiní síťovitou tmavou kresbu, výraznější u samců.
Blízce příbuzných s nově popsaným druhem je několik druhů skupiny „elegans“ uvedených v prvním odstavci. Morfometrické a meristické údaje získané od typových jedinců těchto druhů nejsou natolik početné, aby umožnily statistické vyhodnocení, přesto se zdá, že by se nově popsaný C. bilineatus mohl od příbuzných druhů v některých meristických znacích odlišovat – konkrétně v počtu drobných štítků před trnem tukové ploutvičky (1–2 u C. bilineatus, 3 u C. napoensis, 4 u ostatních) a v počtu štítků na bocích (C. bilineatus 21 v horní a 20 v dolní řadě, C. elegans 22/19, C. undulatus 22/20, ostatní 23/20).
Údaje o rozdílech ve zbarvení a kresbě, včetně kresby v hřbetní ploutvi, je třeba posuzovat s jistou rezervou, protože je známo, že vnitrodruhová variabilita těchto znaků v závislosti třeba na věku či pohlaví může být značná a naproti tomu mezidruhové rozdíly ne vždy příliš výrazné. Připomeňme si stručnou charakteristiku nejpodobnějších druhů:
Corydoras undulatus (pancéřníček vlnopruhý): žije jižněji, až v oblasti La Platy (Argentina, Paraguay, Uruguay); v kresbě je zpravidla vytvořen pouze jeden souvislý podélný zlatavý pruh ve spodní části boků, v horní části tvoří kresbu pás světlých skvrnek, často vlnitě prohnutý; u nás se ryby pod tímto jménem (což ještě neznamená, že jde opravdu o tento druh) objevují čas od času již celá desetiletí.
Corydoras elegans (pancéřníček žlutý): žije v brazilské části Amazonie kolem Téfé a Codajas, v Peru, Ekvádoru a Kolumbii, v Peru a Ekvádoru sympatricky s pancéřníčkem napským (viz dále); typický je pro něj tmavý kýlovitý dorzolaterální pás, přinejmenším většina samců má charakteristickou kresbu v hřbetní ploutvi (dva až tři tmavé příčné proužky a mezi nimi světlejší linie teček). U nás se opět toto jméno objevuje mezi chovateli a v literatuře odedávna; přinejmenším v 70. a 80. letech 20. století ale patřila alespoň většina takto označovaných ryb k jiným druhům, nejčastěji k následujícím dvěma; skutečný pancéřníček žlutý se u nás začal občas objevovat v importech od počátku 90. let.
Corydoras nanus (pancéřníček drobný) ze Surinamu a Corydoras napoensis (pancéřníček napský) z Ekvádoru a Peru: tyto dva druhy jsou z celé skupiny chovány nejčastěji a nejčastěji se také zaměňují jak mezi sebou, tak s jinými druhy. Výraznější rozdíly ve zbarvení mezi nimi nejsou. Zarske již v r. 1988 upozornil na rozdíly v kresbě v hřbetní ploutvi, které se dodnes hojně objevují např. na nejrůznějších internetových stránkách – C. nanus má mít v hřbetní ploutvi nepravidelnou síťovitou kresbu, zatímco C. napoensis černou skvrnu (zejména dospělí samci). Osobně jsem ale už mnohokrát viděl ryby označované jako C. napoensis, které černou skvrnu v hřbetní ploutvi neměly. Stejně tak pod označením C. nanus se někdy objevují i jedinci se skvrnou… Své pojmenování (Nijssen a Isbrücker, 1967) získal C. nanus proto, že standardní délka (tj. bez ocasní ploutve) všech původních typových jedinců se pohybovala v rozmezí pouze 18,8–24,3 mm. Už v r. 1970 ovšem Nijssen ve své revizi surinamských druhů rodu Corydoras připustil, že jméno nebylo vybráno nejšťastněji, protože všichni typoví jedinci, podle nichž byl druh popsán, byli nedospělí. V uvedené revizi Nijssen také popisuje dva dospělce se standardní délkou 44,7 a 43,1 mm. Z uvedeného vyplývá, že ve velikosti rozhodně nelze mezi C. nanus a C. napoensis hledat rozdíly. Velmi zajímavé jsou Nijssenovy údaje o vzhledu hřbetní ploutve u těchto dvou dospělých ryb, pravděpodobně samce a samice: „U předpokládané samice pokrývá prvních pět měkkých paprsků v hřbetní ploutvi tmavě hnědá skvrna… U druhého jedince je v hřbetní ploutvi nepravidelná kresba zachycená na obrázku.“ Podle příslušného obrázku bych uvedenou kresbu označil za složenou z podélných proužků až síťovitou. Jinými slovy – zdá se, že jedinci C. nanus mohou mít v hřbetní ploutvi jak skvrnu, tak kresbu z proužků, čímž „Zarskeho rozdíl“ bere poněkud za své. Podle Fullera (2001) se zdá, že by rozlišení obou druhů mohlo být možné podle juvenilního zbarvení mláďat ve věku kolem jednoho měsíce (později se již zbarvení obou druhů sbližuje) – mláďata C. napoensis mají jeden silný tmavý podélný pruh táhnoucí se středem těla od zadního okraje skřelí a zasahující až do ocasní ploutve, nad ním i pod ním vždy v jedné řadě uspořádané jednotlivé tmavé skvrny a po jedné skvrně v horním a dolním laloku ocasní ploutve; mláďata C. nanus nemají v tomto věku na těle ani jeden souvislý pruh, nýbrž jen tři pásy skvrn, dva podélné proužky v hřbetní ploutvi a jeden až dva příčné pásky v ocasní ploutvi.
Nově popsaný druh C. bilineatus je totožný s rybami, které byly v druhé polovině 90. let označovány především v Německu jako C. latus. Tato informace si zaslouží podrobnější vysvětlení. Corydoras latus má opravdu smůlu. Pod jeho jménem již v akvaristice vystupovaly nejrůznější ryby nejrůznějšího vzhledu, aniž byl skutečný druh zřejmě kdy dovezen. Na konci 80. a počátkem 90. let 20. st. byli jako C. latus chybně označováni pancéřníčci, které v r. 1993 Evers opatřil kódem C5 a v r. 2001 Knaack vědecky popsal jako nový druh Corydoras pantanalensis. Tyto ryby byly dovezeny počátkem 90. let i k nám, podrobně jsem se jimi i s fotografiemi zabýval v AT 12/2001. Od roku 1995 se pak začaly jako C. latus označovat v Německu pancéřníčci, které přivezl ze své cesty do Bolívie v r. 1993 W. Seuss – jsou vyobrazeni v Aqualogu (Glaser, Schäfer a Glaser, 1996), Seussově knize (1997) a velmi podrobně představeni v časopise DATZ Schindlerem a Eversem (2000), identické jsou s nimi zřejmě rovněž ryby, které byly na počátku 90. let dováženy do Evropy z Peru pod označením Corydoras sp. „San Juan“. Tyto ryby nyní Knaack popsal jako nový druh C. bilineatus. Jako C. latus byly původně označovány proto, že odpovídaly některým rybám uloženým pod tímto jménem v zoologických muzeích v Amsterodamu a v Berlíně. Skutečný Corydoras latus byl ovšem vědecky popsán Pearsonem v r. 1924 na základě jediného exempláře odchyceného autorem popisu o tři roky dříve na nepříliš přesně určené lokalitě v systému Rio Beni, který je dnes uložen ve sbírkách Kalifornské akademie věd. Knaack po podrobném průzkumu přírodních lokalit dospěl k závěru, že ryby označované v druhé polovině 90. let jako C. latus patří k jinému druhu, než jaký popsal tímto jménem v r. 1924 Pearson. Jedinci uložení ve sbírkách v Amsterodamu a Berlíně patří podle Knaacka v některých případech k nově popsanému druhu C. bilineatus, u jiných je třeba prostudovat jejich možnou příslušnost k druhu C. aeneus. Původní jedinec, podle něhož Pearson popsal druh C. latus, nepatří podle Knaacka vůbec do skupiny „elegans“, nýbrž do skupiny „reticulatus“.
Co z toho plyne pro akvaristy? Především skutečnost, že údaje o úspěšných odchovech lze přejímat jen s určitou rezervou, neboť ne vždy je jisté, ke kterému druhu doopravdy dané ryby patří. S výjimkou importovaných jedinců se známým přírodním nalezištěm je druhové určení obtížné, v případě dvojice C. nanus – C. napoensis takřka nemožné.
Například pancéřníčci dovezení v 90. letech z horního toku Rio Mamoré z okolí města Santa Cruz (pravděpodobně dnešní C. bilineatus) se úspěšně vytřeli v akváriu při teplotě 23 °C, vodivosti kolem 750 μS/cm a pH kolem 7,5. Na typové lokalitě C. bilineatus, rovněž u Santa Cruz, byla v říjnu 2001 voda o teplotě 27,3 °C, pH 7,51 a vodivosti 946 μS/cm. Knaack ovšem chytal tento druh celkem na 37 lokalitách; teplota vody se celkově pohybovala v rozmezí 18,2–29,1 °C, pH 6,71–8,40 a vodivost 24–946 μS/cm. Schindler s Eversem uvádějí na lokalitě C. „latus“ (tj. zřejmě opět dnešní C. bilineatus) v blízkosti Montera severně od Santa Cruz teplotu vody pouhých 16 °C, vodivost 255 μS/cm, pH 7,6, celkovou tvrdost 4 °N a uhličitanovou tvrdost 5 °N. Podle Knaacka se C. bilineatus tře v akváriích snadno, ale konkrétní postup závisí na lokalitě původu. Ryby z typové lokality vyžadují po delší období (2–3 měsíce) chov v chladné vodě (18–19 °C), poté zvýšení na 20–22 °C doprovázené opakovanými přídavky čerstvé vody a podáváním tučnější potravy. Ryby ze severozápadní bolivijské nížiny kolem Trinidadu potřebují teplotu v průměru o 3 °C vyšší.
Ryby patřící podle všeho k druhu C. napoensis se bez problémů třou v pražské vodovodní vodě o celkové tvrdosti 14 °N, uhličitanové tvrdosti 4 °N a pH 7,5 (Lánský, 2000). Podmínkou úspěšného odchovu je zřejmě čerstvá voda. Nejvhodnější je odchov jiker v průtokové nádrži, jinak je třeba u jiker několikrát denně měnit třetinu až polovinu vody. Fuller (2001) uvádí pro C. napoensis obdobné podmínky (pH 7,4, CT 12 °N, UT 4 °N, teplota 23,3 °C), zatímco C. nanus vyžaduje vodu měkčí a kyselejší, což ostatně odpovídá jeho surinamskému původu (pH 6,8, CT 6 °N, UT 3 °N, teplota 23,3 °C). Stejný autor rozmnožil i další dva druhy z této skupiny, C. elegans a C. undulatus, voda měla až na teplotu stejné vlastnosti – CT 11 °N, UT 3 °N, pH 7,0; teplota v prvém případě 21,1 °C, ve druhém 22,7 °C.
Problematika skupiny „elegans“ je jen malou ukázkou stavu, v němž se nacházejí malí pancéřníčci rodu Corydoras a který může vyřešit pouze úplná revize nejen tohoto rodu, ale všech rodů z podčeledi Corydoradinae.
Jaroslav Hofmann

Výběr z literatury:
Fuller, I.A.M. (2001): Breeding Corydoradinae Catfishes. IFE, Kidderminster.
Glaser, U., Schäfer, F., Glaser, W. (1996): Aqualog – all Corydoras. Verlag A.C.S., Mörfelden Walldorf.
Knaack, J. (2002): Corydoras bilineatus, n. sp. Aquaristik aktuell 10, 4, 50–56.
Lánský, J. (2000): Rozmnožování pancéřníčků – přednáška.
Seuss, W. (1997): Die faszinierende Welt der Corydoras. Landbuch Verlag, Hannover.
Schindler, I., Evers, H.-G. (2000): Nicht erkannt oder falsch benannt: Corydoras latus. DATZ 53, 6, 26–31.
Zarske, A. (1988): Neue und seltene Panzerwelse. Aquarien Terrarien 35, 7, 227-230.

Obávám se, že byste sázku prohrál ;-) Co je to za druh, se z fotky dospělce 100% určit nedá. Problém je, že jednoznačné rozlišovací znaky mezi druhy Corydoras nanus, Corydoras napoensis, Corydoras elegans a Corydoras bilineatus nebyly při jejich vědeckých popisech stanoveny - takže dnes citované rozdíly vycházejí víceméně z akvaristické praxe a mohou být zatížené špatným určením výchozích ryb. Jednoznačným vodítkem je výskyt v přírodě, protože každý z citovaných druhů žije někde úplně jinde, jenže ten nebývá snadné někdy zjistit ani u importů, u ryb pocházejících z x-té generace odchovů v akváriu je to nemožné. Podle plné okrouhlé tmavé skvrny v hřbetní ploutvi a celkového vzheldu ryby bych (nerad!:smich: ) sázel na C. napoensis, případně na C. bilineatus. Nicméně máte-li třítýdenní mláďata, můžete se dobrat určení docela snadno. Ve věku kolem jednoho měsíce se totiž mláďata všech čtyř druhů liší poměrně jasně svou kresbou. Ideální by bylo dát sem fotku... Charakteristické znaky jsou zhruba tyto: C. napoensis: tmavý pruh přes oko, tmavý podélný pruh táhnoucí se od zadního okraje skřelí středem těla až do ocasní ploutve; C. bilineatus: nemá zřetelný pruh přes oko, podélný pruh ve středu těla končí před ocasním násadcem, za ním následuje na ocasním násadci okrouhlá tmavá skvrna zasahující až do ocasní ploutve; C. nanus: tmavý pruh přes oko, ve střední linii těla není nepřerušovaný pruh, ale řada proužků směrem k ocasu stále se zkracujících a získávajících tvar skvrnek; C. elegans (ten to ale zřejmě opravdu není): podobné znaky jako u C. nanus, ale kresba ve střední linii těla je méně zřetelná.
Jaroslav Hofmann

Corydoras napo nic není, „napo cory“ je anglické označení druhu Corydoras napoensis. Jinak ale druhy vzájemně podobné z druhové skupiny „elegans“ nejsou dva, ale je jich pět: Corydoras bilineatus, Corydoras elegans, Corydoras nanus, Corydoras napoensis a Corydoras undulatus. Některé z nich jsou navíc v kresbě variabilní a kresba populací z různých lokalit se dost liší. Například u Corydoras napoensis se často uvádí jako rozlišovací znak to, že samci mají v horní části hřbetní ploutve víceméně kompaktní černou skvrnu, zatímco u všech ostatních druhů není skvrna, nýbrž jen různě intenzivně vyvinutá kresba z čárek. To je hezký rozlišovací znak, dokud se nepročtete k informaci (pravdivé), že ale také existují populace Corydoras napoensis, v nichž samci nemají černou skvrnu, ale také čárkovanou kresbu… Jinými slovy - má-li samec v hřbetní ploutvi černou skvrnu, je to C. napoensis, nemá-li, neznamená to nutně, že to C. napoensis není. Bez znalosti původu se u dospělých ryb podle vzhledu druhová příslušnost seriózně určit nedá (kromě C. napoensis s černou skvrnou v hřbetní ploutvi). Ani lokalita původu není v některých případech jednoznačná – Corydoras elegans a Corydoras napoensis se na některých místech Amazonie vyskytují sympatricky. Jednoznačné určení druhu podle lokality původu je možné u Corydoras nanus (Surinam), Corydoras bilineatus (Bolívie) a Corydoras undulatus (Argentina). Jinak pomůže jedině kresba mláďat ve věku cca 3–7 týdnů, tam trochu rozdíly jsou.
Jaroslav Hofmann